U nás v Čechách

Čauky všem!

Dneska přicházím s druhou úplně novou sérií za poslední dobu. Jde o to nabídnout na svém blogu místo pro psaní i jiným lidem, uvidíme, kdo se do budoucna všechno zapojí! Každé druhé úterý v měsíci můžete tedy očekávat článek od někoho jiného. Tématem vždy bude MOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ MÍSTO V ČESKÉ REPUBLICE a dneska vám přináším článek od své kamarádky Báry, trochu se rozepsala, tak se pohodlně usaďte a začtěte se…

Když mě Míša požádala, abych napsala článek na moje nejoblíbenější místo v České republice, hned jsem věděla, že budu psát o místě v Jizerských horách. Máme tam chalupu, kde odmalička trávím letní prázdniny, takže jsem měla možnost podniknout spoustu výletů a navštívit spoustu míst. No jo, ale o kterém z nich bych měla napsat, které je to moje nejoblíbenější? Které je nejhezčí? A pak mi došlo, že na tom vlastně asi nesejde. Jizerky jsou dost velké, každý je může znát z jiných míst, z jiného pohledu. Jestli jste tam nikdy nebyli, doufám, že pro vás tenhle článek bude inspirací třeba na pěkný letní výlet. Pokud je znáte, snad níže najdete aspoň jedno nové místo, které jste dosud nenavštívili a které by stálo za to.

Místo, které chci popisovat, je okolí vesnice Bílý potok pod Smrkem. Je to malá vesnice na konci železniční trati z Liberce (odkud sem v létě jezdí vlak každou hodinu). Je obklopena kopci a horami a skoro na každém vrcholu najdete skály s krásným výhledem do kraje.

Na mnoho hezkých míst se dostanete, pokud vyjedete na Smědavu, tím se ocitnete v horském sedle Jizerek. Autem nebo autobusem, který sem v sezoně jezdí pětkrát za den, trvá cesta něco málo přes čtvrt hodinky, zdatnější sportovci mohou kopec zdolat na kole. Smědava, což ale není vrchol blízko se nacházející Smědavské hory, jak by se mohlo zdát, je takový místní rozcestník. Cesty se tu rozcházejí všemi směry.

První výlet, který se dá podniknout, je výstup na Jizeru, vrchol vysoký 1122 metrů. Cesta je docela příjemná, první část je trochu strmější, ale zase po příjemné písečné pěšině, druhá už může být trochu oříšek, protože vám jsou do cesty postaveny nejrůznější přírodní překážky v podobě kamenů, kořenů a někdy dokonce malých potoků (tip: na Jizeru a vlastně na většinu míst v Jizerkách nechoďte po dešti, pokud se zrovna nebudete chtít brodit korýtkem horského potůčku, ve které se tyhle cestičky promění). Každopádně výhled stojí za to, posuďte sami:

Jestli vás výstup moc neunavil, můžete jít ještě tak kilometr do kopce a kilometr po horském hřebenu a podívat se na jezírka na Čihadlech. Půda je tu podmáčená, všude spousta rašeliny, takže se radši držte na vyznačené cestě. Ale pohled z malé dřevěné rozhledničky, která tu stojí, je pěkný.

Když si chcete pobyt v přírodě protáhnout na celodenní výlet, můžete navštívit Sněžné věžičky a konečně si trochu vydechnout na Čertově odpočinku. Stačí jen z Čihadel následovat rozcestník. Na tato místa podle mého moc lidí nechodí a je to škoda, protože výhled je krásný a část cesty absolvujete po příjemné široké dřevěné lávce.

 

 

To bychom měli jeden náročný výlet za sebou a teď by to chtělo trochu si oddechnout, že? Až se budete cítit na něco méně náročného, můžete ze Smědavy vyrazit opačným směrem, po asfaltce a širokých štěrkových cestách, téměř po rovince, asi 7 kilometrů na Paličník, další skálu s krásným výhledem do údolí.

Já se s vámi chci ale podělit o zážitek z minulých prázdnin, když jsme poprvé viděli Štolpišské vodopády a naštěstí se rozhodli podstoupit pár kilometrů navíc na vyhlídku Krásná Máří.

 

Pro usnadnění cesty pokoříme svou hrdost a vyrazíme nejprve vlakem nebo autobusem do Hejnic, sousedního městečka. Můžeme samozřejmě jít pěšky, za půl hodinky bychom tam byli coby dup, ale před námi je ještě hodně kilometrů, tak šetříme síly. Pokud si zvolíme dobrý čas a máme kliku, na spoj z Hejnic nám naváže autobus do osady přilehlé, do Ferdinandova. Odtud započneme naši cestu. Chviličku budeme kličkovat mezi domky na okraji městečka, ale příroda čeká nedaleko a za okamžik už pochodujeme lesem, kolem hučícího potoka. Dojdeme k rozcestníku. Rovně, nebo do prava? Rovně! Přímo do kopce, přímo podél potoka. To bude výstup! Dva kilometry ne zrovna rovné stezky, než dorazíme k odpočinku pod vodopády. Zvuk padající vody postupně přehluší jakýkoli jiný zvuk přírody.

Velký Štolpich je řada menších vodopádů těsně za sebou. V místě, kde kaskáda končí vede mostík na druhou stranu potoka. My ale půjdeme rovně, nahoru k odpočívadlu, odkud máme krásný výhled, stojíme pod vodopády. mohli bychom pokračovat dál podél vodopádů, strmým kopcem až na vrchol. Ale to není moc pohodlné. Otočíme se, vrátíme se k mostíku a tentokrát ho přejdeme. Další cesta do kopce, stoupáme ke hřebeni. Na vrchol vodopádů se dostaneme stejně, jen příjemnější cestou.

 

Náš další cíl je ale vyhlídka Krásná Máří. Když se dostanete na horský hřeben, je to všechno brnkačka. Rovná asfaltka je po těch všech výstupech docela příjemná. Necelé 4 kilometry nás dělí od vyhlídky, půjdeme pořád po Oldřichovské silnici.

A konečně jsme u ní. Krásná Máří, pojmenovaná podle dolu, který před několika staletími býval nedaleko. Výhled je úchvatný. Bílý Potok, Hejnice, Ferdinandov, kopce, lesy, skály, údolí. Člověk se cítí, jako pán světa.

Až se dostatečně pokocháme, vrátíme se zpět a to bude konec našeho putování i tohoto článku. Doufám, že se vám výlet do Jizerských hor líbil a třeba se někdy potkáme při výstupu na některou z vyhlídek.

Do té doby se mějte krásně.

Bára

P.S: Co na tento formát říkáte? – Miška