U nás v Čechách

Prší, já sedím v posteli, odpočívám po několika dnech chození po horách a čekám až déšť přejde, ale stále nic. Prší dál a dál, a tak se vydávám i do tohoto ne příliš příznivého počasí, ale už jen mží, tak co 🙂

Po nějaké té chvilce všechen déšť ale přestává docela a nastává ta správná pohádka, kterou bych vám dneska ráda popsala, protože to je něco tak nádherného, co bych přála zažít každému z vás ♥

Na rozstřapených konečcích luční trávy se drží spousta kapek, že to vypadá jako rozsypané perličky nebo spíše jako kdyby si dal někdo tu práci a celou noc je tam navlékal. Kdybych možná potkala jen jednu tuto travinu, všimla bych si jí, ale rozhodně by mě tak neuchvátila jako celá takováto louka 🙂

Další perličky, tedy pardón kapičky, se chytily i na pavučinu, pavouk, který si ji postavil z toho asi takovou radost nemá, ale lidské oko to rozhodně potěší. Prohlédnout skrz tuto pavučinu je jako vejít do jiného světa plného pohody a beze spěchu ♥

Když pak napršená voda stéká po klásku srhy dolů a drží se jen tak tak zuby nehty, aby nespadla vytvoří to taky nádherný efekt! Máte pak chuť jí pomoci zpátky vzhůru, nebo se z ní napít, jako kdyby to byl nějaký zázračný lektvar 🙂

Co je pak také krásné, když se uprostřed kdejakého kvítku zachytí voda, stejně jako to funguje u notoricky známého kontryhele ♥

Ale nejhezčí, úplně nejhezčí je to stejně všechno dohromady, celé to kouzlo, které tam nějaká víla rozprášila. Vznášející mlha tomu totiž ještě dodá tu správnou atmosféru a kdyby jste si nenamočili kalhoty, nejradši byste si určitě sedli a jen přemítali o svém životě, zážitcích, snech a plánech 🙂

Škoda jen, že to kouzlo zase rychle vyprchá …

Ale stejně ta louka zůstane jedinečnou …

Nádherný týden