U nás v Čechách

Čauky všem!

Už dlouho jsem vás nevzala na žádný pořádný výlet, takže jsem se to dneska rozhodla napravit a ráda bych vás vzala na přechod z Harrachova do Rokytnice nad Jizerou 🙂 Protože to nebude okruh, ale trasa z jednoho místa na druhé, doporučuju ráno v 10:15 vyrazit cyklobusem (radši si to ještě ověřte 😉 ) z Rokytnice a za 45 minut jste v Harrachově. Jen takto se nebudete muset stresovat svým včasným příchodem, abyste stihli autobus zpátky 😀

Začneme tedy na autobusovém nádraží v Harrachově a okolo Šindelky (muzea o dřevařství, kam jsem se sice tentokrát já nepodívala, ale už jsem tam taky byla, a pokud vás tato moc hezká expozice bude zajímat, rozhodně si ji stihnete projít a ještě se do Rokytnice vrátit v přijatelnou dobu 🙂 )

Dál se vydáme po modré TZ, kdo bude mít s sebou kočárek nebo se mu prostě nebude chtít jít terénem, může po ní dojít v podstatě až k Mumlavským vodopádům, které představují první záchytný bod dnešní trasy.

Já k nim ovšem preferuji o trochu dobrodružnější cestu, kterou si zamilují převážně děti. Z asfaltky totiž odbočíme po Liščí naučné stezce, na které na nás čekají příběhy ze života lišek a hlavně úkoly, kterými se jim můžeme přiblížit 😀 A pro ty starší, které už blbnutí na herních prvcích, i když občas jsou docela náročné na zvládnutí, nebaví, tahle cesta má výhodu, že vede po chvíli podél Mumlavy, a tak kromě samotného velkého sešupu vodopádů po cestě můžeme potkat další menší vodní skluzavky.

A jsme tu! Voda hučí a pokud není zas tolik vody, můžete se i vykoupat, to my jsme rozhodně nemohly, protože v době naší návštěvy byl pro sever Čech vyhlášený nízký povodňový stupeň nebezpečí, a tak vodopády tekly jako o život, opravdu NÁDHERA!

A nyní se napojíme na žlutou TZ, po které naši asfaltkáři už přišli 🙂 Kousek se vrátíme po té terénější cestě, ale hned vzápětí odbočíme do lesa. My jsme v něm našli i houby a pak tu rozhodně na všechny do jednoho čeká velká díra jako upomínka na doly v okolí Harrachova.

Žlutá značka nás dovede nejprve na Rýžoviště, odkud nás už čeká dlouhé (pro někoho možná až nekonečné) stoupání. Nabízí nám ale překrásné výhledy a čím víc se blížíme vrcholu, Studenovu, tím více borůvek roste podél cesty. Tato trasa je dokonce cyklostezkou, ale pěšky si ji jistě užijete 1000% líp, protože povrch ani úhel nejsou na kolo zrovna ideální 🙂

Na Studenově můžete u Božích muk poděkovat Bohu, že jste přežili takové stoupání, protože ačkoliv ještě trochu do kopce půjdeme, ten nejhorší už máme za sebou. Na Ručičky cesta totiž vede přijatelným profilem a po krásné asfaltce uprostřed lesa plného borůvek, tak hlavně neudělejte stejnou chybu jako my a krabičku na ně si vezměte s sebou. Úplně tady teď slintám jak na ně vzpomínám, ale co se dá dělat, na Ručičky s krásným přístřeškem a cedulemi jsem došla i tak a to je přece hlavní, ne? 😀

A komu se tato modrá TZ líbila, toho potěším oznámením, že po ní pokračujeme i na Hoření domky, odkud se ti unavenější z nás mohou svézt dolů lanovkou a odtud dojít po žluté nebo po silnici do centra Rokytnice. A s těmi vytrvalejšími po ní pokračujeme i dál až na rozcestí Nad Světlankou, kde končí.

A teď to bude teprve zajímavé, čeká nás totiž cesta rovně bez značení, ale krásně udržovaná a ta nás dovede až na další rozcestí zvané Huťský potok, kde se nachází další modrá značka, která nás opět mezi borůvkami dovede dolů k dnes už druhému a poslednímu vodopádu tzv. Huťský, jak překvapivé, že 🙂 Je sice výrazně užší, ale teče taky překrásně 🙂

No a tato modrá značka nás dovede až do centra Rokytnice, kde náš dnešní výlet ukončuji. Po cestě už bych vás upozornila snad jen na kapličku vpravo o cesty, která se proslavila jedním českým filmem a to konkrétně Krakonošem a lyžníky 🙂

Tak co, vyplatilo se čekání na další výlet? A jaké vodopády byste mi doporučili pro příště?

Užijte si nadcházející víkend nejlépe na výletě 🙂