U nás v Čechách

Když Ježíšek dorazil ke statku, chvíli hledal ten správný dům, ale když ho našel ihned zazvonil. ,,Dobrý den“, pozdravil po otevření dveří. ,,Dobrý den, co by jste si přál?“ optala se babička. ,,Já jsem Ježíšek a potřeboval bych pomoci s jedním vánočním dárkem pro vaši vnučku.“ ,,Pro Anežku? Tak to já vám ráda vypomůžu“, rozveselila se babička a pozvala Ježíška dovnitř. Vstoupil tedy do pokoje a sedl si ke stolu. ,,Nedáte si čaj, mám domácí jablečný“, optala se paní Řehotová. ,,Moc rád, děkuji.“ Babička mu tedy čaj přinesla usadila se vedle Ježíška. ,,Tak copak si přeje ta naše Anežka?“ ,,Má jen dvě přání“, začal. ,,První přání, to hlavní je aby vás mohla zase vidět.“ ,,Opravdu? Tak to jsem moc ráda, také bych jí chtěla vidět. Ale vždyť ani nevím, kde bydlí.“ ,,Ale já ano, dá se tam dostat za dva dny, když pojedete vlakem. Musíte jet do stanice Stromová, potom dojedete k lesu a půjdete kolem něj a uvidíte několik domů. Anežka s maminkou bydlí v hnědém s jasně červenou střechou“, popsal cestu Ježíšek. ,,Dobře a kdy k nim mám dorazit?“ ,,O Vánocích večer, těsně před večeří. Máte čtyři dny na to se připravit.“ Babička jen pokyvovala hlavou. ,,Jó a Ježíšku, jaké je to druhé Anežčino přání?“, zajímalo ji. ,,Chtěla by kočičku, ale ne ledajakou, má několik podmínek. Mám je tady vypsané, takže: musí být černé s bílou náprsenkou, má to být kočička a hlavně ať je to koťátko. Ale to už je pro mě jiná cesta.“ ,,Já bych ho byla schopná splnit. Naproti na statku se nedávno narodila koťata a myslím, že tam mají i nějaká černá“, rozradostnila se babička ještě víc. A tak se tedy s Ježíškem dohodli, že i toto přání splní Anežky babička.

Ježíšek se vrátil nahoru k andělům a zjistil, že už jsou všechny dárky hotové. ,,Vy jste tak šikovní,“ pochválil všech sto andělů Ježíšek. ,,Takže máme po práci, moc vám všem děkuji.“ ,,A co vy, jak jste dopadli, Ježíšku?“ zajímalo Matyáše a Tadeáše. ,,Je to výborné, paní Řehotová souhlasí a na Vánoce pojede za Anežkou.“ ,,A co ten druhý dárek?“ ,,Jo, to koťátko, málem bych zapomněl, to také zařídí paní Ludmila.“ A tak andělé společně s Ježíškem odpočívali a byli spokojení, že už mají všechny dárky připravené.

22.prosince ráno vyrazila babička i s kotětem na nádraží. Tam nastoupili na vlak, který je doveze až do stanice Stromová. Po hodině cesty k nim přišel průvodčí. ,,Lístek prosím, je vy máte celé kupé jen pro sebe?“ divil se. ,, Už to tak vypadá,“ odpověděla Ludmila a podala panu průvodčímu lístek. ,,Tak toho si važte, obzvláště když jedete tak daleko. Copak vám to tady mňouká? Vy máte kočku?“ ,,Ano, je to vánoční dárek pro mou vnučku, za kterou jedu.“ ,,Měla byste ji mít ale v přepravce“, vysvětlil Anežčině babičce situaci. ,,Já vím, ale bude stačit když bude v košíku?“ ,,Ano, mohlo by to postačit“, ujistil paní Řehotovou průvodčí . Ta si oddychla, že mohou cestovat dál.

,,Copak si to tady pouštíš?“ zajímalo maminku. ,,Koledy které jsem dostala od Adélky, jsou moc hezký“, pochlubila se Anežka. ,,Hele nechceš jít poskládat cukroví? Pozítří jsou Vánoce, tak ať tady máme hezkou atmosféru.“ ,,Už jdu.“ Po naskládání cukroví na tác se ještě Anežka rozhodla vyrobit papírové řetězy a vyvěsit je po jejím pokoji. ,,Hotovo, letos tu máme opravdu krásnou atmosféru.“

,,Krychlovary, příští zastávka, Stromová“, ozvalo se ve vlaku, kterým jela Anežčina babička. ,,Dobře, za chvíli budeme vystupovat, ale kolik je vlastně hodin? Cože ony jsou teprve dvě, to se budu muset ještě někde zdržet“, říkala si pro sebe. Po příjezdu do stanice babička vystoupila a chvíli si prohlížela krajinu. Poté šla podle ježíškových instrukcí k lesu. Vedle cesty stála kavárna, a tak se Anežčina babička rozhodla, že se tam zastaví. ,,Dobrý den, co by jste si přála“, optala se prodavačka za pultem. Prosím jednu vánoční horkou čokoládua dala byste mi trochu mléka do mojí mističky pro tohohle mrňouska“, poprosila babička a ukázala koťátko. ,,Určitě, běžte se posadit támhle ke stolku a my vám to přineseme“, odpověděla paní za pultem při přebírání misky.

Po dopití čokolády se babička vydala na malou procházku. Zaprvé si chtěla prohlédnout tamější přírodu a zadruhé  potřebovala najít tu správnou cestu k domu Anežky a její maminky. Příroda se jí zalíbila natolik, že si ji prohlížela celé dvě hodiny. ,,Jé ono už je pět hodin. Tak to už se musím vypravit směrem k Anežce.“

,,Já tak miluju obalování řízků“, pronesla Anežka. ,,Tak si ale pospěš, ať to můžeme dát na pánvičku!“ ,,Hotovo, už tady žádný neleží!“ Mezitím co maminka dopékala kapra, Anežka prostřela. ,,Už to můžeš donést, stůl je hotový.“ Maminka tedy přinesla kapra, polévku, vodu a Anežka salát. ,,Běž si umýt ruce a pak přijď, začneme jíst.“ Anežka tedy odběhla a než si maminka stihla sednout, ozvalo se zaklepání. ,,Dobrý den, co si přejete?“ ,,Klári, to jsi ty? Moje dcerka?“ optala se Ludmila. ,,Mami, já jsem ani nevěřila, že přijdeš“, usmála se Anežčina maminka a padla své mamince kolem krku. Chvíli bylo ticho a pak se Anežka optala: ,, Mami, kdo to je?“ ,,Anežko, to je tvoje babička“, odpověděla jí. ,,Takže se moje přání splnilo. Jupíííííííí! Babi, pojď dovnitř.“ Po přivítání babičky maminka přinesla ještě jeden příbor a všechny si pochutnaly na večeři.

,,Tak Anežko, jdeme ke stromečku“, navrhla maminka. ,,Ale vždyť moje přání se už splnilo, takže já tam nepotřebuju“, odmítla. ,,A co to kotě?“ ,,No jo, tak jdem.“ Když Anežka přiběhla ke stromečku, uviděla ihned několik dárků. PO chvilce zkoumání zjistila, že jsou tam dva dárky pro ni, dva pro maminku a dva pro babičku. ,,Anežko, tak si je rozbal“, vyzvala ji maminka. ,,Jé, koťátko! A má kolem krku mašli. Tak to se bude jmenovat Mašlička. A v druhém balíčku je pelíšek. To je super! Děkuji, Ježíšku!“ ,,A teď já“, vzala si slovo maminka. ,,Já jsem dostala nové zimní boty, jsou moc hezké. A ještě kuchyňské chňapky. Děkuju.“ ,,A nakonec já, šála a svetr, také moc děkuju.“ Tak si užívaly dárky a byly spokojené, že jsou zase spolu.

Mezitím se u Ježíška odpočívalo. ,,Andělé“, pronesl, ,,moc vám všem děkuji za pomoc. A teď už mi nezbývá nic jiného, než vyhlásit nejlepší pomocníky. Takže ocenění dostanou: Matyáš, Tadeáš, Lukáš, Jonáš a Zachariáš“. Po Ježíškovu proslovu si všichni oddechli, že konečně mohou tři čtvrtě roku odpočívat.

Tak a to je celá pohádka. Doufám, že se vám líbila  a u zítřejšího článku, ČAU.

Marťa