U nás v Čechách

Dneska přináším další výlet a to na Šumavu, kde jsem strávila podzimní prázdniny. Byl to úchvatný (skoro celý) týden, protože podzim je tam byl opravdu nádherný a nejraději bych se tam ještě vrátila 🙂

Ráda bych vás proto dneska vzala do jedné ztracené vesnice jménem Zelenohorské chalupy. A začneme pěkně na Srní (na výlety okolo něj jsem vydávala článek hned v začátcích blogu, tak se nezapomeňte mrknout i tam 🙂 ), odkud se od informačního centra, které bohužel za moc nestojí 😦 , vydáme po zelené turistické značce směrem na Staré Srní. A už nás čekají jen 3,5 km 🙂

Z Mechova budeme pokračovat nádhernou alejí, kde se okolo nás budou rozprostírat velké louky, za nimi se budou tyčit kopce listnatých lesů, takže takhle na podzim pastva pro oči 🙂 Touto dechberoucí cestou, na které ještě jako bonus můžeme najít překrásné muchomůrky či jiné přírodní překvapení pro nás přichystané, se dostaneme k plavebnímu kanálu, kde na nás čeká další rozcestník 🙂

Nyní následuje další cesta mezi lesy, ve kterých nám krásně rostly houby, občas okolo zurčil potůček, lesy se krásně červenaly, žlutily a oranžověly, jak jen to uměly a povrchy se střídaly přes klasickou lesní cestu, menší kamínky, štěrk a prach, ale šlo se nám nádherně a i přesto, že cesta vedla do kopce, zvládla jsem ji i s vyvrtnutým kotníkem (tedy už v rekonvalescenci, ale ještě pořád to nebylo a vlastně ještě ani pořád není úplně v pořádku 😦 ) 😀

Těsně před Zelenohorskými chalupami na nás čekalo ještě mraveniště, a pak už se začaly objevovat první známky bývalého života zde. První, na co bych vás ráda vzala se podívat, jsou ovocné stromy (nebo lépe řečeno jejich torza 🙂 ) vpravo od cesty pár metrů před rozcestníkem hlásícím, že jsme na místě našeho dnešního cílu, ztracené Šumavské vesnici.

Dále budeme pokračovat alejí stromů nahoru od rozcestníku s křížkem vlevo nahoru, kde se nám po pravé ruce objeví první pozůstatky domu, po chvíli kamenné korýtko, na co asi tam mohlo sloužit na vodu? na ovoce? na krmení pro zvířata? Vidíte a máme tady něco, co už se asi nikdy nedozvíme, stejně jako třeba to, komu patřil ten pozemek označený kamennými snosy či vysázenými stromy kousek nad korýtkem. Nebo co všechno bylo uskladněno ve sklepě, jejž dnes připomínají už jen díry kousek za spadlým kmenem stromu tentokrát po naší levici…

Ale to, co je 100% jisté je to, že po levé ruce se nám rozevřel krásný výhled na Srní, ze kterého jsme nedávno vyšli 🙂

Tak schválně, co všechno tady najdete vy?

Zpátky se můžeme vrátit buďto stejnou cestou, nebo se vydat po kanále vzhůru a poté odbočit. V tomto případě se ocitneme v části Staré Srní , kde přijdeme k rozcestníku, který jsme už jednou míjeli 🙂 Takže hurá zpátky do „centra“, cesta je nám už důvěrně známá 😀 A nezapomeňte nahlédnout i do zdejšího kostela 🙂

Doufám, že se vám dnešní výlet líbil a třeba se sem taky zajedete někdy podívat, opravdu to stojí za to. A ještě jedna věc na závěr, zkuste se zamyslet nad tím, co jsme dneska viděli, vzala jsem vás do ztracené vesnice totiž nejen kvůli tomu, jak je to tam krásné, ale i proto, abychom si dnes zkusili uvědomit, co všechno by po dnešních vesnicích a městech asi tak za (necelých) 100 let zbylo, protože dneska by už určitě spousta materiálů nezmizela 😦

 

Tak zase jindy někde jinde, čau 😀

Miška