U nás v Čechách

Je tomu tak, strávila jsem tam týden na začátku srpna, což je už před měsícem a za tu dobu jsem pěkně stihla vzpomínky vstřebat, no a myslím, že nastal ten správný čas se  vámi o ně podělit. Tak jdeme na to …

Cesta na Rujánu nám z plánovaných 7 hodin cesty trvala 9,5 hodiny, protože jsme hodinu prostáli bez jediného popojetí na německé dálnici v koloně. Ale cestu jsme v pohodě přežili, a pak se ubytovali v pěkném apartmánku v Nipmerow, ve kterém jsme z terasy měli výhled na moře, které bylo od něj vzdálené asi 2km, což je celkem v pohodě dochodná vzdálenost 🙂 Proto jsme se tam ještě v sobotu navečer vydali a byl to opravdu uchvacující pohled a zážitek (byla jsem u moře podruhé 😉 ), jak voda naráží na velké kameny, houpe řasami a dechberoucně šplouchá…

Sagard

Další den jsme se rozhodli jet nakoupit nějaké potraviny, protože jsme si vařili sami, do Sagardu. Jenže byla neděle, a to na Rujáně obchody otevírají až v poledne. Tím se nám plány sice trochu narušili, ale my jsme to vyřešili tím, že jsme se šli podívat do města, které nás sice docela zklamalo, ale co jsme našli, byl nejstarší kostel na Rujáně. Podobných kostelů, tzv. vesnických kostelů, je na Rujáně prý spousta, ale tento je nejstarší 🙂 A také fontánku, která se spouštěla stoupnutím na jeden nenápadný kámen po jejím obvodu. Jo a taky pomník s věnováním: S bohem králi a vlasti  😀

Glowe

Odpoledne jsme se vyjeli ještě vykoupat na písečnou pláž do Glowe. Zaparkovali jsme na nedalekém parkovišti, přešli silnici a ocitli se na dlouhé písečné pláži se spousty sedátek se stříškou k zapůjčení, ale i se spoustou místa na deky. My jsme tedy rozprostřeli svou piknikovou deku, převlékli se do plavek a vyrazili proti vlnám. Dno zde velmi pozvolna klesá a voda je sice docela studená; ale po chvíli si zvyknete a zase není tak slaná jako v teplých mořích 🙂 My jsme se na tuto pláž ještě vrátili další dny a prošli se i po pobřeží, bylo tam opravdu hezky 🙂

Jasmund

Po městě a pláži jsme se rozhodli v pondělí vyrazit pro změnu do přírody a vybrali jsme si k tomu Národní park Jasmund, do kterého je vstup hned z Lohme, takže jsme se tentokrát nemuseli nikam nabližovat autem a vyrazili hned z apartmánu po svých. Po vstupu do Jasmundu jsme chvíli šli lesem a cesta rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, byla dokonce pěkně dobrodružná. Chvílemi se muselo celkem ve strmém kopci a po úzkých cestičkách obcházet bláto, v cestě leželi spadané stromy, které jsme přelézali či jsme přecházeli po užích a širších kluzkých chodníčkách ze dřeva. Prostě jsme se po cestě nenudili. Z této cesty jsme pak ale radši sešli pod nádherné křídové útesy a po kamenité pláži s útesy po pravé a mořem po levé ruce došli až pod Königsstuhle, kde na nás čekalo další překvapení a to v podobě rozbité části schodů a tudíž uzavřené cesty. My jsme se na ni ale drsňácky vydali a naštěstí bylo uzavření jen kvůli tomu rozbitému nástupu hned na začátku a zbytek cesty byl v naprostém pořádku 🙂 Z Königsstuhle byl sice výhled na ty útesy, ale jen malým průzorem mezi stromy a na úžasný zážitek jít pod nimi to prostě nemělo… Cestu zpátky jsme pak zvolili vrchem lesem s výhledy na moře, útesy zeshora a kamenitou pláž. Prostě jedním slovem NÁDHERA, kdo nezažil, nepochopí 🙂 Podle mě to byl nejhezčí výlet za celou dovolenou na Rujáně. Martinku ale čekal až zítra na Kap Arkoně, tam se totiž líbilo nejvíc zase jí 🙂

Putgarten

Jak už jsem naznačila před chvílí, další den jsme se vydali na Kap Arkonu. Tento výlet jsme začali ale v Putgartenu, kde jsme zaparkovali auto. Prošli jsme okolo různých obchůdků se suvenýry, hasičů a prohlédli si nově vystavené sídlišťátko rodinných domků s rákosovými střechami. No a pokračovali jsme směrem na Kap Arkonu ještě přes Vitt. 

Vitt

Jak už jsem naznačila, pokračovali jsme směrem na Kap Arkonu přes rybářskou vesničku Vitt. Před vstupem do vesnice jsme narazili na kostel patřící k ní. Kostel sice z venku vypadá celkem obyčejně, ale vevnitř ho  zdobí krásné malby na zdech a celou atmosféru dotvářejí svíčky, které tam může každý za nějaký drobný příspěvek zapálit. Naše kroky pak z tohoto vesnického kostelíka vedly přímo do vesničky. Opravdu malá vesnice s malými domky, pěkná, ale nic zvláštního. My jsme tady ale poprvé ochutnali naše záhy nejoblíbenější jídlo celého pobytu na Rujáně, a to FISCHBRÖTCHEN, neboli rybu v housce, protože kyselá nakládaná ryba s čerstvou zeleninou a salátem v housce, je tak božská kombinace, které od té doby snad už nikdy neodolám. Tyto Fischbrötchen se dělají i s pečenou rybou, ale protože nám tak zachutnali ty kyselé, neměli jsme potřebu ty pečené zkoušet 🙂 Ale teď už zase k našemu putování… Došli jsme tedy vesnicí k moři a poprvé zahlédli Kap Arkonu v celé své kráse, s majáky a útesy 😀

Kap Arkona

No a konečně jsme dorazili k našemu cíli, na Kap Arkonu. Tady jsem si já s tátou vylezla na jeden maják a odtud byl opravdu nádherný výhled na moře, další maják, široké lány různých polí a prostě na celé okolí a věřte, že je vidět opravdu daleko. Kap Arkona je sice známá i díky svým majákům, ale hlavně se zde nachází nejsevernější bod Rujány, kam naše kroky po obědě na piknikové dece, zmrzlině a výstupu na maják zamířili. Odsud jsme sešli dolů k moři a po kamenitých pláží, které přecházely v písečné, pokračovali dál k nějakému pěknému místu na koupání. Jenže voda zde byla opravdu studená, takže jsme do ní vlezli, ale zase pěkně rychle vylezli. No a potom nás na zpáteční cestě stihla pěkná asi půl hodinová průtrž, takže jsme pěkně zmokli, ale jak bychom teď byli rádi za déšť, co? 😉 Takže výlet na Kap Arkonu byl vlastně až na tento zážitek úžasný, protože do Putgartenu už jsme došli skoro suší. A jak se nakonec ukázalo pro Martinku se z toho stal i nejhezčí den 🙂

Sassnitz

Další den byla předpověď počasí dost upršená, takže jsme se rozhodli vyrazit do největšího města v oblasti, kde jsme bydleli, tudíž do Sassnitz. Jenže jak už název napovídá (když to přečtete německy, ale význam uděláte v češtině 😀 ) – čte se to Zasnic (v češtině tedy zas nic 🙂 ) – nic moc tam není. My jsme zamířili do přístavu, kde nám začalo pršet, a pak už se to táhlo celý den. Tady jsme to zakotvili, jak jinak, když jsme v přístavu, že jo, v pekárno-kavárně Peters. Jejich dezerty sice vypadaly výborně, al my jsme zvolili nakonec jen horkou čokoládu a kafe na zahřátí. Zatímco já, mamka a Martinka jsme čekaly až déšť přejde, táta se rozhodl jít do ponorky. Byla to bývalá britská ponorka, dnes přístupná jako museum. Bylo to prý moc zajímavé, ale všechno bohužel napsané pouze v němčině, což je nevýhoda celé Rujány, že všechny informační tabule jsou pouze v němčině, narazit totiž na nějakou i v angličtině, je fakt umění. Takže já bych se tam klidně šla podívat taky, ale protože bych tam (skoro) ničemu nerozuměla, stačilo mi to z vyprávění a fotek 😉 Navzdory deště jsme se rozhodli pokračovat dál do města s úmyslem, že třeba objevíme nějaké pěkné památky či jen pěkné obytné domy a taky hlavně nějakou restauraci na oběd. No a jak to dopadlo? Z památek jsme viděli pouze jeden kostel na kopci, na který se nám v takovém slejváku opravdu nechtělo. Ulici s hezkými domy jsme objevili 1 z celého města a restauraci ani jednu (další den jsme projížděli Sassnitz směrem do Binzu a 2 jsme na hlavní ulici skoro jenom pro auta spatřili, ale nějaké malé pěkné po celém městě bohužel ne 😦 ) Takže jsme po celém dopoledni výlet vzdali a na oběd jsme si zajeli zpátky k nám do Lohme na spoustu ryb 😉

Binz

A přesouváme se rovnou k poslednímu dni na Rujáně, tedy k pátku, protože čtvrtek jsme strávili procházkou po pobřeží v Glowe a na tamní pláži a v moři no a o tom jste si mohli přečíst už před chvílí 🙂

Upřímně řečeno, Binz byl podle mě nejhezčí město, které jsme na Rujáně navštívili. Je to totiž krásné lázeňské město, ve kterém to žije a na ulicích jsou stánky se suvenýry, což je něco, co bych já na dovolený čekala. Nakonec jsem si tam odsud (samozřejmě kromě úžasných zážitků) nic neodvezla, ale jediné, co mě tam zaujalo byly hrnečky a těch máme doma dost 🙂 A co jsme tam vlastně všechno zažili? Nejprve jsme si zašli na rybu do restaurace na oběd, ale Fischbrötchen to prostě nepřekonalo, ale neříkám, že by nám to nechutnalo, ba naopak bylo to výborný a něco úplně jinýho než tady v ČR. Pak jsme se po pobřežní promenádě přesunuli na pláž, po dlouhém mole jsme se podívali do přístavu a poté, co jsme si došli k radnici, kde jsme parkovali auto, jsme se i naposledy zaplavali v moři. A já s mámou jsme si nakonec vylezli ještě po schodech nad pláž (a nádherné domy, které byly podél promenády vystavěné) a měly na celé pobřeží krásný výhled. Pokud bych se sem chtěla ještě někdy vrátit, tak to bude asi do Binzu, i přesto, že je zde spousta lidí je nádherné 😀

 

No a na závěr by to chtěl nějaké shrnutí… Tak tedy na Rujáně to byl nádherný týden, na který budu ještě dlouho vzpomínat a rozhodně bych byla nerada, kdyby to byla moje poslední návštěva Rujány a co dělají na Rujáně výborné jsou ještě 100% zmrzliny a za své kopečky se opravdu nemusí stydět 😀

A co vy a Rujána? A nebo jen cestování do zahraničí? A co byste mi na Rujáně doporučili navštívit či naopak čím jsem nadchla já vás?

Doufám, že jste moje nadšení alespoň trochu poznali a budete se těšit na nějaký další (nejen cestovatelský) článek, já se na vás u něj už totiž moc těším. Baví mě sledovat, kolik z vás zajímají stejné věci jako nás s Martinkou a moc se těším na vaše milé komentáře 🙂

Miška